V EU tvoří ženy 3 až 4 procenta všech svářečů, v USA je to přibližně 5 procent. Bez ohledu na to, kde se nacházíte, čísla hovoří jasnou řečí po celém světě: Ženy svářečky jsou stále vzácné. Claudia Tunc je jednou z mála žen pracujících ve svářečském průmyslu. Vysvětluje, jak se ke svařování dostala, proč se v této profesi cítí tak dobře a co lze udělat ve školách pro to, aby toto řemeslo bylo pro ženy atraktivnější.
Claudie, jaké je vaše současné zaměstnání?
V současné době pracuji v prototypovém centru společnosti Fronius ve Welsu jako operátorka prototypů.
Co se skrývá za názvem této pracovní pozice?
Jakkoli stručně a výstižně tento název zní, úkoly, které se za ním skrývají, jsou velmi rozmanité: Studie proveditelnosti, offline programování svařovacích robotů, obsluha robotů, svařování a obrábění dílů, vytváření metalografických výbrusů, aditivní výroba, 3D měření dílů a generování zpráv na nejrůznějších platformách.
To zní velmi pestře.
Pestré to rozhodně je – a to je také to, čeho si v současné době na své práci cením nejvíce. Žádné dva dny nejsou stejné. Někdy svařuji půl dne, například teď, protože se s kolegy připravujeme na svářečské certifikáty. Jindy zase například sedím hodiny u svářecího robota a programuju ho. Úplně zapomínám na čas – prostě to letí. A to mi znovu a znovu dokazuje, že dělám tu správnou práci.
Můžete zhruba nastínit, co se v prototypovém centru dělá?
Spolupracujeme s našimi zákazníky na vývoji individuálních řešení pro jejich svařovací úkoly. Pokud chce například společnost proniknout do nového segmentu trhu nebo zachytit nový trend, často potřebuje nové typy součástek a materiálů. Zásadní otázkou je v takovém případě konstrukce prototypů. Ta je často doprovázena vysokými investicemi do vybavení, softwaru a personálu, což s sebou nese určitou nejistotu. V prototypovém centru nabízíme možnost trvale outsourcovat oblasti konstrukce prototypu související se svařováním, což zákazníkům umožňuje snížit rizika i náklady. Již jsme vyvinuli řešení pro zákazníky z řady různých odvětví, včetně automobilového a dodavatelského průmyslu, letecké techniky, zemědělských a stavebních strojů a komerční přepravy.
V rámci své práce v prototypovém centru také pravidelně svařujete, jak jste řekla. Co vás na této práci nejvíce baví?
Svařování mě opravdu uchvacuje. Můžu úplně zapomenout na své okolí a soustředit se pouze na svůj svarový spoj. Stáhnu si štít, sleduji tavnou lázeň a vidím, jak se oddělují jednotlivé kapky. To mě naprosto fascinuje. Vtipné je, že ze začátku se mi svařování vůbec nelíbilo.
A proč ne?
Protože žádný z mých svarových spojů nebyl pěkný. Jsem perfekcionistka každým coulem, a proto jsem velmi ambiciózní. Protože jsem se chtěla zlepšit, dostávala jsem rady od svářečů a sledovala videa na YouTube, což mi hodně pomohlo. Když se mi konečně podařilo vytvořit opravdu pěkný svar, zjistila jsem, že mě toto řemeslo opravdu baví. Od té doby mě svařování už nepustilo.
Jak jste se dostala ke svařování a k vaší současné práci obecně?
Kromě přípravy na odbornou maturitu jsem se vyučila strojní techničkou. Poté jsem do společnosti Fronius nastoupila jako svářečka, přesněji jako „svářeč plechů pro pokročilé strojní součásti“. Moje tehdejší úkoly sahaly od údržby svařovacích přístrojů a robotů až po aktualizaci technických výkresů, kontrolu a výrobu dílů relevantních z hlediska bezpečnosti a školení učňů a nových členů týmu. Chvíli jsem také pracovala jako vedoucí směny v oddělení svařování. Tato široká škála úkolů mi dala základy, na kterých jsem mohla vystavět svoje současné dovednosti a znalosti.
Vždy vás zajímalo řemeslo a technika?
Řekla bych, že jsem k oběma oblastem získala určitou náklonnost už během učení. Mám tři bratry a náš otec nám jako amatérský mechanik dal do života základní znalosti o technice a toto know-how nám v podstatě vložil do kolébky. Pokud šlo o techniku a řemeslo, nikdy nedělal rozdíly mezi dcerou a syny a o své znalosti se s námi dělil rovným dílem. Vyučit se strojní techničkou není zrovna obvyklá kariérní cesta pro mladou ženu, ale on mě stoprocentně podporoval ve všech mých rozhodnutích a jen říkal: „Je skvělé, že to děláš.“
Ať už jde o muže v typicky ženských profesích, nebo o ženy v tzv. mužských doménách, klišé dnes číhají všude. Jak se vám daří jako ženě v odvětví, kterému dominují muži? Měla jste pocit, že se musíte nějak zvlášť prosazovat?
Myslím, že nejdůležitější je vůbec dostat šanci se prosadit. To byl rozhodně můj případ. Musím říct, že jsem nikdy neměla pocit, že by mě brali méně vážně než mé mužské kolegy. Vím, co umím a jak při práci využívám své know-how, a to oceňuje celý tým. Dovedu si ale docela dobře představit, že tomu tak není všude, proto bych všem ženám v oborech, jako je ten můj, doporučila pořádnou dávku smyslu pro humor a hodně sebevědomí, protože to nikdy neuškodí.
Jaký je podle vás důvod, že je v oblasti svařovací techniky tak málo žen?
Myslím si, že je to nesmírná škoda a moc tomu nerozumím, protože ženy jsou pro svařování přirozeně velmi šikovné a manuálně zručné. Dovedu si představit, že jedním z důvodů je přístup k řemeslu. Pro chlapce to bývá snazší a pro dívky obtížnější, protože se jim možnosti v této oblasti vůbec nenabízejí nebo pokud ano, bývá to příliš pozdě.
Co by se dalo udělat pro to, aby ženy měly k řemeslům a technickým profesím dveře otevřené?
Myslím, že je třeba začít velmi brzy. Školy by například mohly uspořádat něco jako Girls Day a poslat žákyně na jeden den do společností podnikajících v těchto oborech. Měly by možnost si jednoduše vyzkoušet činnosti, jako je svařování, a zjistit, zda je to baví. Pokud je to nadchne, mohou se poohlédnout dál a přinejmenším zvážit absolvování příslušného učňovského oboru. V době, kdy mnoho mladých lidí nemá představu, co vlastně chtějí dělat, má podle mého názoru každá příležitost poznat různé pracovní obory cenu zlata.
Jaké jsou v oblasti svařovací techniky vaše plány do budoucna?
Řídím se heslem: Nikdy se nepřestávat učit. Proto v současné době vedle své práce v prototypovém centru také studuji obor Chytrá výroba a management. Jedná se o digitalizaci výrobních procesů – něco, co mě velmi fascinuje a současně je i klíčovým tématem v oblasti svařovací techniky. V naší branži se mi líbí, že se neustále vyvíjí a každý den se můžeme naučit něco nového. Těším se na všechny výzvy, které na mě v této oblasti čekají, a jsem si jistá, že díky nim neuvěřitelně odborně vyrostu. Každopádně se tohoto oboru v dohledné době nevzdám. Poznám to podle toho, že si všude, i ve svém soukromí, všímám svarových spojů. Je to nemoc z povolání. Ale mně to nevadí, protože alespoň vím, že místo, kde jsem dnes, je pro mě přesně to pravé.
Další kariérní cesty pro ženy v oblasti svařovací techniky
Právě proto, že ženy jsou v tomto oboru tak vzácné, je důležité sdílet jejich příběhy. Proto na ně v tomto blogu pravidelně upozorňujeme. Pokud vás tedy zajímají: S jakými stereotypy v rozdělení rolí se setkávají jiné ženy svářečky? Jak se vlastně dostaly ke svařování? Pak se podívejte na naše další příspěvky: Články Z koňské farmy do svářečské haly: Cinnamonina cesta k pozici aplikační techničky a Ženy umí řemeslo: Jak se Tatjana stala strojní inženýrkou vám přiblíží zajímavé příběhy žen v tomto oboru. Přejeme příjemné čtení!
Žádné komentáře