Z koňské farmy do svářečské haly: Cinnamonina cesta k pozici aplikační techničky

Klidná oblast, idylická koňská farma, život na samotě uprostřed přírody – Takhle vyrůstala Cinnamon Digan. Dnes je aplikační techničkou ve společnosti Fronius USA v Brightonu, Michigan. Jak díky koním objevila svou vášeň pro svářečské řemeslo, proč je pro ni svařování adrenalinovou záležitostí a jak díky svým svářečským projektům dává nový domov lidem bez střechy nad hlavou a zvířatům, se dočtete v tomto článku na blogu.

Vše začalo podkovou

„K tomu mě nedostanou ani párem koní!“ – O svařování Cinnamon Digan nemůže říci totéž. Právě naopak: Na myšlenku stát se svářečkou ji přivedla koňská farma, kde vyrůstala. V 16 letech Cinn, jak se jí obvykle říká, svařila z podkov, které se povalovaly kolem, své první projekty, například malé sněhuláky o Vánocích. Tuto práci vykonávala ve škole v rámci praktického zemědělského kurzu: „V tomto kurzu jsem se seznámila s celou řadou řemesel, včetně svařování. Prostě jsem si přinesla podkovy a vytvořila vlastní umělecká díla. Měli jsme k dispozici pouze velmi zastaralý svařovací systém, se kterým se dalo svařovat jenom elektrodou, což není nejlepší postup pro malé umělecké výtvory. Ale jo, fungovalo to a udělalo mi to hned napoprvé velkou radost.“ Cinn své svářečské projekty fotografovala a sdílela na sociálních sítích. Brzy se jí začalo říkat „děvče, které svařuje“ a za svá umělecká díla si vysloužila velké uznání: „Lidé byli nadšení a povzbuzovali mě, abych ve svařování pokračovala.“

Vášeň pro svářečské řemeslo byla rozdmýchána. Cinn si mohla prohloubit své know-how, když jí bylo 18 let a v posledním ročníku střední školy dostala příležitost navštěvovat svářečské kurzy na odborné škole. Body, které za to získala, jí byly započteny pro střední školu. Ostatní studentky a studenti si vybírali matematické nebo přírodovědné předměty, Cinn si zvolila praktickou cestu – a dodnes je za to ráda: „Rozhodnutí naučit se pořádně svařovat bylo velmi správné. Pro tohle řemeslo jsem hořela od samého začátku. Je to prostě moje vášeň.“

Hurá do praxe

Po absolvování svářečských kurzů chtěla Cinn uplatnit své nově nabyté svářečské znalosti v praxi a začala pracovat na částečný úvazek v místní svářečské firmě. „To mi opravdu pomohlo pochopit, jak vypadá svařování venku, mimo učebny a školicí prostory.“

Po absolvování střední školy nastoupila Cinn na bakalářský program „Welding & Fabrication Engineering Technology“ na Pennsylvania College of Technology, který dokončila v roce 2021. Krátce poté začala pracovat ve společnosti Fronius USA v Brightonu, kde působí dodnes. Její každodenní práce v současné době spočívá především v technické podpoře. Pomáhá klientům řešit problémy, se kterými se potýkají ve svých svařovacích provozech. Cinn například pomáhá najít ideální parametry svařování, když chce někdo poprvé svařovat s materiálem, který ještě nikdy předtím nepoužil.

Profese mimo běžné normy

Skutečnost, že si vybrala profesi zaměřenou na praxi v prostředí, kde dominují spíše muži, přičítá Cinn také svému dětství a mládí na venkově: „V oblasti, kde jsem vyrůstala, nebylo neobvyklé, že se dívky věnovaly autům nebo jiným řemeslnickým pracím. Mě to také vždycky bavilo a bylo to součástí mého každodenního života.“ Nikdy se nesetkala s negativními nebo zdrženlivými reakcemi na svou profesní volbu – právě naopak: „Když si moje rodina a přátelé všimli, s jakou vášní svařuji podkovy, povzbuzovali mě, abych své dovednosti dále rozvíjela. Je mi jasné, že mé kariérní ambice nemusí nutně odpovídat běžným normám, ale právě to mi na tom přijde skvělé.“

Cinn absolvovala svářečské kurzy společně s dalšími 11 kolegyněmi – nebyla tedy jedinou dívkou. Zatím se vždy cítila ve své práci ceněná, a to i ze strany svých mužských kolegů. Znevýhodněná se vidí jen ve výjimečných případech, například při zvedání těžkých dílů. Tady má někdy pocit, že narazila na své fyzické možnosti. Ale i pro to vždy existovala řešení: „Můj šéf mi například ukázal triky, jak co nejefektivněji použít páčidlo, abych získala větší sílu při nadzdvihování.“

Sbohem, stereotypy v rolích

Podle Cinn je mnoho stereotypů v rolích zakotveno pouze v hlavách žen: „Ačkoli v odvětvích, jako je to naše, stále existují stereotypy v rolích, myslím, že je to z velké části jen klamná představa. Mnohokrát jsem špatně pochopila výroky, například když mi kolega nabídl pomoc při práci. Pomyslela jsem si: „Chce mi teď pomoci, protože si myslí, že to prostě nedokážu udělat pořádně? Byla jsem trochu podezřívavá, i když je zcela normální navzájem si pomáhat, zcela nezávisle na pohlaví.“

Cinn považuje kampaně zaměřené speciálně na ženy ve svářečském průmyslu za důležitý pilíř při odstraňování stereotypů v rolích a získávání většího zájmu žen o svařovací techniku. Nejsou však podle ní hlavním důvodem, proč se ženy k této profesi obracejí ve stále vyšším počtu: „Myslím, že je to dáno především současnou dobou, kdy roste počet odbornic ve svářečských firmách. Stejně tak se stále více mužů rozhoduje pro obory, v nichž převažují ženy, například pro ošetřovatelství. Lidé jsou otevřenější tomu, aby dělali, co opravdu dělat chtějí. Už se tolik nebojí, jak je ostatní vnímají nebo jaká je společenská norma. Nová generace prostě říká: „Hele, ty děláš tohle, já dělám tamto. Oba děláme, co nás těší. A tak je to v pořádku.“

Svařování je pro Cinn čistá akce

Cinn se tímto heslem řídí i ve své práci. Když s ní mluvíte, jasně cítíte její vášeň pro profesi. „Na svařování mě fascinuje jednak umělecká stránka, ale také to, že mohu věci opravovat, spojovat. Navíc jde o řemeslo, které málokdo ovládá. Je to něco jedinečného, a to se mi na tom líbí. Svařování je pro mě adrenalin – je vzrušující, je to čistá akce. Práce není ani na chvíli nudná,“ shrnuje své nadšení pro profesi. Na svařování ji také těší, že na konci dne jsou vidět výsledky: „Je to činnost, která vyžaduje neuvěřitelnou zručnost. Když vidíte, že jste vše správně nastavili a že například svar probíhá tak, jak jste chtěli, je to neuvěřitelně uspokojivý pocit,“ říká Cinn.

Svařování pro dobrou věc

O tom, že je Cinn zapálená pro svařování, svědčí i její angažovanost v charitativní organizaci Rescue Rebuild, která s pomocí dobrovolníků staví a renovuje útulky pro bezdomovce a ohrady pro zvířata. Cinn pro tuto organizaci pracuje teprve krátce, ale velmi ráda koná dobro: „Je to skvělá věc, protože můžu něco vrátit komunitě, protože můžu pomáhat druhým. Určitě se chci zapojit do projektů Rescue Rebuild v dlouhodobějším horizontu.“ Nedávno podpořila tuto organizaci při budování kovových ohrad pro mývaly. „Dělali jsme všechno, od lití betonu přes řezání kovu až po svařování. Bylo to nesmírně zábavné a všichni jsme se učili od sebe navzájem,“ shrnuje Cinn.

„Pokud vás baví svařování: Jděte na to!“

Cinn radí všem, kteří se zajímají o svařování a usilují o kariéru v tomto oboru, zejména ženám: „Prostě to dělejte, bez ohledu na to, co si myslí ostatní nebo co říká společenská norma,“ a dodává: „Domnívám se, že v roce 2022 jsme konečně pochopili, že v zásadě nezáleží na tom, zda je profese typicky vykonávána ženami nebo muži. Opravdu důležité je, aby každý dělal to, co opravdu chce a co ho baví. O tom to celé je. A pokud vás baví svařování: Jděte na to!“

Chcete se dozvědět, co o svých zkušenostech se svařováním říkají jiné ženy? Pak se neváhejte podívat na náš blogový příspěvek o Laele Holden a zůstaňte naladěni: Téma „Ženy ve svařovací technice“ nás bude provázet na tomto blogu i v následujících měsících!