Perfect Welding Blog
Jordi Díez si koupil první svařovací přístroj v 18 letech – původně proto, aby opravil ocelová lanka rozbité hliněné sochy. To, co původně začalo jako nehoda, se vyvinulo v hlubokou vášeň pro ocel, díky níž je dnes mezinárodně uznávaným uměleckým svářečem.
Co mají společného Paříž, Barcelona, Malta a Amsterdam? Jsou to nejen evropské metropole, ale také lokality, kde najdete Díezova umělecká díla. Lidská síla se snoubí s nerezovou ocelí: právě na to se tento španělský umělec specializuje. „Rád si představuji, že nezachycuji kůži člověka, ale vnitřní oheň, který ho oživuje, jeho duši,“ vysvětluje umělecký svářeč.
Svařování otevírá zcela nové možnosti
Jordi Díez žije v Centelles, ve venkovské oblasti nedaleko Barcelony. Stačí krátká návštěva jeho ateliéru, abyste poznali jeho charakteristický styl: Používá velmi málo materiálu a svařuje duté konstrukce, které jsou vyplněné vzduchem. Proč? „Umění umírá, když se začne předvádět. Možná z toho pramení moje potřeba nevyjadřovat všechno. Musíte vědět, co ignorujete,“ vysvětluje Jordi Díez tuto odvahu nechávat prázdný prostor.
Proto vědomě pracuje s prázdným prostorem uvnitř svých soch. Jeho díla jsou díky tomu nejen udržitelnější, protože spotřebuje méně surovin, ale získává tak také možnost zachytit vzduch a prostor uvnitř forem, aniž by přitom obětoval detaily.
Tato technika je velkou výzvou: „Začal jsem se více soustředit na vnitřek díla, který se tak stále více dostává do středu pozornosti. Má práce se tak stala jemnější a téměř nadpozemská.“
Oblíbený svařovací postup Jordiho Díeze? TIG!
Díezova vášeň pro kov je výsledkem procesu postupného vyřazování. Zpočátku ho totiž tento materiál bezprostředně nepřitahoval. Teprve když začal chápat jeho výrazový potenciál, probudila se v něm vášeň. Jako klasicky vzdělaný sochař pracoval s různými materiály včetně kamene, dřeva, hlíny, bronzu a plastu.
V 18 letech se mu stala nehoda. Spadla mu na zem hliněná socha a ocelová lanka, která v ní byla použita, se přetrhla. Brzy potom si koupil svůj první svařovací přístroj. To byl zlom v jeho umělecké kariéře, protože cítil potřebu vystoupit ze své komfortní zóny. „Na kovu bylo něco fascinujícího, všechno bylo nové, všechno čekalo na objevení,“ říká.
Po desetiletí pracoval Jordi Díez se svařovacími elektrodami na monumentech, jako je Abate Marchena de Utrera v Seville. Pak ale objevil metodu MIG/MAG, kterou označuje za účinnější. Jeho oblíbený svařovací postup? Pro Jordiho Díeze je svařování TIG nejsložitějším procesem, který má ale nejlepší výsledky a v rámci tvůrčího procesu nabízí největší zábavu.
Spolupráce se společností Fronius Španělsko
Podporu pro svou tvorbu získává od společnosti Fronius. Vždy byl nadšený z jejích produktů a navrhl společnosti Fronius spolupráci. Krátce na to oslovil Davida Torrese, regionálního manažera prodeje společnosti Fronius Španělsko, který ho navštívil v jeho dílně a okamžitě si jeho umění zamiloval. „Tato podpora mého umění byla jedním z vrcholů mé kariéry,“ říká hrdě Španěl.
Svařování jako prastará lidská činnost
Svařování a umění mají pro Díeze jedno společné: inspiraci. I když má svařování co do činění s technologií, je také otázkou zručnosti. „Pokud je lidská ruka vedena inspirovanou myslí, dokáže dosáhnout drobných pohybových nuancí, které se odrážejí ve skice nebo v přesném otočení svařovací tyče,“ vysvětluje umělecký svářeč.
Je pevně přesvědčen, že řemeslné aktivity, jako je svařování, jsou prastaré činnosti, jejichž prostřednictvím člověk přetváří hmotu, aby vytvořil předměty, které potřebuje, například i umění.
Zrcadlo okolního prostředí
Nerezová ocel je pro něj obzvláště jedinečná. Její bezbarvost jí dává schopnost odrážet okolí jako zrcadlo. „Ocel může být zlatá jako západ slunce nebo chladná jako led za zimního úsvitu. Je pružná a snadno se s ní manipuluje, ale má velkou konstrukční odolnost a také odolnost vůči korozi, pokud se dodržují její zákonitosti,“ nadšeně dodává Španěl.
Ocel však vyžaduje vysokou míru zručnosti. Jedním ze znaků pozornosti, jakou Jordi Díez věnuje detailům, je to, že si nástroje vyrábí sám, aby se zabránilo znečištění oceli. „Do mé dílny nepatří žádné železo ani uhlíková ocel,“ rázně zdůrazňuje Jordi Díez.
Od malých ocelových sérií až po velké sochy
Středobodem jeho tvorby je člověk, což je všeobjímající téma. Díky svým anatomickým studiím dosahuje dokonalé rovnováhy mezi technickou precizností a emocionálním vyjádřením. Každá socha odráží nejen podobu člověka, ale také neuchopitelnou podstatu života. Jeho největší inspirací jsou velcí mistři klasického sochařství jako Praxiteles, Feidiás a především Michelangelo.
„Vše vždy začíná kresbou. Skica může určit celý charakter složité monumentální sochy,“ popisuje autor svůj přístup. Pokud se jedná o projekt v životní velikosti, Jordi Díez vytvoří předběžnou studii v hlíně nebo sádře a někdy také menší studii v oceli.
„Dílo je opuštěno.“
Velké sochy začínají základní strukturou, která určuje pohyb a proporce. Jordi Díez pak z tyčí a fragmentů plechu vytváří prvky, které k této základní struktuře pečlivě připevňuje. U menších projektů obvykle začíná přímo se svařovacím přístrojem.
Proces svařování má pro sochaře vždy zvláštní emocionální význam. „První uvolnění kapky je vždy vzrušující – plné energie a příslibů – v kombinaci se strachem z neúspěchu, který je všudypřítomný,“ vyjadřuje Jordi Díez i své obavy. Když se dílo chystá dokončit, vnímá to jako symbolický akt: „Dílo není dokončeno, ale opuštěno.“ Krátký okamžik pauzy, než se pustí do nového projektu, a vše začíná nanovo.
Chcete se dozvědět víc?
Další články na téma uměleckého svařování najdete na našem blogu. Mluvili jsme mimo jiné s Cédricem Surminem a Andreou Stahl.
Žádné komentáře