20 let svařování CMT: Jak společnost Fronius psala historii svařování

Představte si, že vám někdo řekne, že jednoduchá žárovka způsobí revoluci v celé technologii svařování. Věřili byste tomu? „Přesně tak to ale bylo,“ tvrdí Josef Artelsmair, jeden z vynálezců svařovacího procesu CMT společnosti Fronius. Faktem je, že před dvěma desetiletími nikdo takovou převratnou inovaci nečekal.

Dnes je „Cold Metal Transfer“ (CMT) nejmodernějším způsobem uvolnění kapky. Vratný pohyb, tedy pohyb drátu dopředu a dozadu, vytváří mimořádně stabilní oblouk.

To umožňuje o téměř 33 % nižší vnos tepla a téměř dvojnásobnou rychlost svařování ve srovnání s konvenčním krátkým obloukem.

Tam, kde dříve bývalo nutné lepit nebo pájet, už s technologií CMT není žádný problém ani svařování, a to téměř bez rozstřiků. Další převratný pokrok: Díky tomuto inovativnímu vynálezu bylo poprvé v historii svařování možné tepelně spojit pozinkovanou ocel a hliník.

Všechno to začalo žárovkou

Díky těmto jedinečným vlastnostem je technologie CMT vhodná pro téměř všechny oblasti použití. „Sami bychom to nikdy nečekali,“ říká stále ještě trochu ohromeně Josef ‚Joe‘ Artelsmair. Koneckonců, on a jeho kolegové měli najít řešení pouze pro výrobce žárovek Osram.

Objímky a kontakt byly v zemích se slaným vzduchem silně zkorodované. Aby byly žárovky odolnější, měly být objímky nahrazeny jiným materiálem a namísto měkkého pájení svařeny.

Jednoduchý nápad, který však v praxi nebyl realizovatelný kvůli příliš horkým svařovacím procesům: Objímky se neustále rozpadaly.

Společnost Osram se s tímto problémem obrátila na společnost Fronius: „V té době již existovalo bezrozstřikové zapalování (Spatter Free Ignition). Díky jeho dalšímu vývoji a neustálé práci na pohybu drátu dopředu a dozadu se nám nakonec podařilo svařit kontakty žárovek nebo je pájet pomocí tvrdé pájky jako přídavného materiálu,“ shrnuje Joe Artelsmair celý vývojový proces.

Nic není nemožné!

Výsledkem byly dva přístroje, které pomocí jedné nebo dvou kapek svařovaly spoje pro Osram pomocí elektrického oblouku. „Vlastně to byla jen speciální zakázka, která nikdy neměla jít do sériové výroby,“ pokračuje dál vyučený elektromechanik. Projekt byl proto na delší dobu odložen.

Myšlenka opakovaného uvolňování kapek, pomocí kterého by bylo možné dokonce svařovat švy, však Joe Artelsmaira nikdy neopustila. „Klíčem k úspěchu bylo, že pohyb drátu musel být rychlejší, mnohem rychlejší. S naším tehdejším motorem pro pohon drátu to však nebylo možné. Kvůli setrvačnosti převodovky jsme dosáhli maximálně deseti pohybů dopředu/dozadu za sekundu.“

Když padlo rozhodnutí projekt znovu zahájit s větším týmem, vynalézavý technik a jeho kolegové strávili mnoho času vývojem bezpřevodového pohonu, aby bylo možné dále zvýšit frekvenci. Pro dokonalý výsledek svařování bylo nutné přesně kombinovat a řídit proud a rychlost drátu.

Perfekcionismus jako hnací síla inovací

„O oceli se tehdy ještě vůbec neuvažovalo. Pozornost se soustředila na hliník a velmi tenké plechy, ale pro ně v té době prakticky neexistoval trh. Nikdy jsme se však nevzdali a opakovaně jsme prováděli testy s vyšším výkonem,“ říká Joe Artelsmair.

Tady ještě utáhnout šroub, tam přidat motoru větší řídicí výkon: Byla to dlouhá a náročná cesta s mnoha neúspěchy, než svařování CMT, jak ho známe dnes, dozrálo k dokonalosti. To se odráží i ve spolehlivosti tohoto procesu, který v roce 2025 oslaví již 20 let existence.

„Jeden kolega nám dokonce řekl, že CMT zůstane navždy jen ‚okrajovou záležitostí‘, že se nevyplatí a můžeme na něj zapomenout,“ vzpomíná vynálezce.

Jak se v takové situaci nevzdat? „No, vždycky jsem měl tak trochu sklony k perfekcionismu,“ potvrzuje s úsměvem tento samozvaný perfekcionista. Už jako malé dítě se zajímal o elektroniku a nadšeně si sám něco konstruoval.

„Zařídil jsem si malou dílnu, kde jsem hlavně opravoval rádia,“ vzpomíná Joe Artelsmair. Bylo tedy logické, že v roce 1977 nastoupil do učení jako elektromechanik a strojní konstruktér ve společnosti Fronius v Pettenbachu.

Od ukončení studia pracoval nepřetržitě jako vývojář v závodě v Thalheimu, kde na konci května 2025 odejde do zaslouženého důchodu.

Tajemství úspěchu? Nasazení!

S vývojem svařovacího procesu Fronius CMT však Josef Artelsmair za sebou zanechává kus historie svařování.

„Nikdy neztrácejte odvahu, buďte vytrvalí a nevzdávejte se. Nenechte si od nikoho namluvit, že něco není možné,“ radí všem budoucím vývojářům.

„Technologický pokrok vyžaduje nejen ambice, ale také spoustu nadšení. Jen tak můžeme svařovací technologii neustále zdokonalovat!“

Jaké jsou podle vás předpoklady pro vznik skutečných inovací? Podělte se o své názory v komentářích!

Pokud se chcete o současném vývoji svařovací techniky dozvědět víc, přečtěte si na blogu naše nejnovější články věnované budoucnosti 3D tisku z kovů a oblastem použití navařování!