Umělecké dílo z kovu pro olympijské hry: Umělec vytváří monumentální plastiku

Pro francouzského umělce Cédrica Surmina znamená recyklace mnohem víc než jen proces opětovného využití materiálů – je to jeho druh umění. Pod heslem „od starého k novému“ vyrábí dechberoucí a někdy až bizarní plastiky z kovového odpadu, které nyní dostávají důstojnou kulisu: olympijskou vesnici na letošních olympijských hrách v Paříži.

Uměleckého svářeče, známějšího pod přezdívkou Shoodrik, francouzská cyklistická federace FFC (Fédération Française de Cyclisme) vybrala, aby vytvořil monumentální umělecké dílo v olympijské vesnici v Saint-Denis. V ní jsou ubytováni všichni sportovci účastnící se letošních olympijských a paralympijských her. S ohledem na cyklistickou tematiku se Shoodrik rozhodl pro 2,3 metru vysokou plastiku ze starých jízdních kol, kterou pečlivě svařil z 12 000 jednotlivých dílů. Po skončení paralympijských her 8. září 2024 se tato plastika přestěhovala z olympijské vesnice do sídla Francouzské cyklistické federace na Vélodrome National, kde od té doby zdobí vstupní halu.

Odstraňování rzi a čištění tisíců jednotlivých dílů

„Vytvořit sochu, která bude vystavena v olympijské vesnici v Paříži, byla opravdu skvělá příležitost. Abych toto dílo dokončil včas, pracoval jsem šest týdnů jako blázen 15 hodin denně, sedm dní v týdnu,“ vzpomíná francouzský umělec. Ostatně celých milion dílů muselo být zbaveno prachu a vyčištěno, než bylo vůbec možné uvažovat o svařování.

„Náročná je hlavně čištění a příprava dílů, což je největší část práce,“ pokračuje. „Samotné sestavení plastiky mi nepřipadá nijak zvlášť obtížné, dokážu dobře odhadnout proporce a vizualizovat si, kde je potřeba jednotlivé kusy svařit. Je to dovednost, kterou mám už od dětství.“

Ekologická odezva na místní znečištění

Jeho vztah k jízdním kolům je však mnohem hlubší než jen úkol zadaný organizací FFC. Tento 39letý muž žije na ostrově Île de Ré na západním pobřeží Francie poblíž La Rochelle. Ostrov Ré je známý jako ráj cyklistů: Je zde více kol než obyvatel, což vede k obrovskému množství odpadu. „Moje umění je ekologickou odpovědí právě na tento lokální problém,“ říká umělec a vysvětluje, proč pro svoje umělecká díla dobrovolně používá rezavé díly jízdních kol.

Jako suroviny pro svou pařížskou plastiku použil pedály, rámy kol a části brzd a nábojů. Ty pocházely z ústřední vazební věznice na ostrově, protože sdružení Icycle, které vede Shoodrikova partnerka Coralie Morel, realizuje s tamními vězni projekt recyklace jízdních kol.

„Spolupráce s FFC nemohla být pro propagaci oběhového hospodářství a recyklace vhodnější,“ usmívá se s uspokojením. Ale 2,3 metru vysoká socha není jen symbolem udržitelnosti. „Chci, aby také reprezentovala vytrvalost a odolnost cyklistů,“ zdůrazňuje Shoodrik.

Odvážný nový začátek

Cédric Surmin také ví, co to znamená vytrvalost a pevná vůle. V roce 2016 začal svou kariéru jako umělecký svářeč na plný úvazek, aniž by kdy absolvoval formální svářečskou výuku. Předtím opravoval a půjčoval jízdní kola. „Svařování byla jasná volba, protože většina dílů jízdních kol je vyrobena z oceli a já jsem se s tímto materiálem mohl okamžitě ztotožnit,“ vysvětluje Shoodrik, proč si vybral právě tuto uměleckou formu. „Kromě toho v umění z kovu neexistují žádná omezení – kromě vaší vlastní fantazie.“

Pořídil si tedy potřebné vybavení a začal na vlastní pěst. Svoje umělecké jméno Cédric Surmin odvodil od portugalské výslovnosti svého křestního jména: „Polovina mé rodiny je portugalská, Shoodrik je prostě způsob, jakým část mé rodiny vyslovuje mé křestní jméno Cédric, jen jsem si trochu pozměnil pravopis,“ popisuje.

V současnosti pracuje až 75 hodin týdně ve svém vlastním ateliéru, který je zároveň dílnou, skladem i galerií a kde nabízí svá díla k prodeji. „Můj ateliér se nachází hned vedle jedné z nejkrásnějších pláží na ostrově, kde se dá koupat a surfovat, takže si čas od času dopřeji malou surfovací přestávku,“ říká zpocený umělec.

Neúspěchy jsou součástí procesu

Pro ty, kteří také chtějí při svařování objevit svého uměleckého ducha, má Shoodrik důležitý tip: Pokud výsledek není takový, jaký jste si přáli, neváhejte to zkusit znovu. „V uměleckém svařování nejde o odpor nebo penetraci, nejdůležitější je, aby to dobře vypadalo.“

Spoje však musí být i v umělecké oblasti dostatečně stabilní, aby vydržely desítky let. Při výrobě svých uměleckých děl proto používá svařovací přístroj od společnosti Fronius. Pro svařování metodou TIG používá iWave 230i, zatímco pro svařování MIG/MAG používá zařízení TransSteel 3000 Pulse. „Díky mnoha různým funkcím mám možnost vytvářet nestandardní spoje, jako je například 5mm ocel s mědí nebo mosazí. Protože hodně pracuji také s metodou TIG, dává mi iWave 230i včetně Bluetooth pedálu maximální volnost. Nemluvě o tom, že se červená skvěle hodí k výzdobě mé dílny,“ je nadšený Cédric Surmin.

Robot Pinocchio jako další velký projekt

Umělec svařil svou kovovou plastiku pro olympijské hry také pomocí přístroje Fronius iWave. „Se společností Fronius France úzce spolupracuji již delší dobu, protože mě přesvědčí kvalita jejích výrobků,“ zdůrazňuje. Cédric Surmin používá svařovací přístroje od společnosti Fronius již několik let. Když se o něm prostřednictvím jeho kanálů na sociálních sítích společnost dozvěděla, zaujala ji jeho tvorba a nabídla mu spolupráci.

„Můj další velký projekt bude také ve spolupráci se společností Fronius,“ říká Cédric Surmin. V plánu je předělat Pinocchia do moderního industriálního formátu. Společný krátký film společnosti Fronius France a produkční společnosti Ludens Production ponese název Geppetto of the Modern Time.

Ve filmu Geppetto vytvoří z recyklovaného kovu robota Pinocchia a přivede ho k životu. Shoodrik na tom ve své dílně usilovně pracuje už několik měsíců. Z hlíny vymodeloval hlavu, která posloužila jako šablona pro kovovou hlavu svařenou z matic a šroubů, samozřejmě včetně charakteristického dlouhého nosu.

Shoodrikův sen do budoucna

Shoodrik si tak plní svůj velký sen: „Mým hlavním cílem je dál rozšiřovat svůj kanál na YouTube, abych mohl získávat další zakázky, jako je například projekt filmu Pinocchio,“ prozrazuje ambiciózně. „Svařování je velmi vizuální řemeslo a je ideální pro tvorbu krátkých filmů.“

12. prosince se také bude podílet na otevření nového školicího střediska pro svářeče v Bretani. Jak venku, tak ve vstupní hale budovy zůstane trvale vystavena jedna z jeho soch.

Navzdory mnoha zakázkám zůstává věrný svým základním hodnotám, mezi něž patří snaha o udržitelnější formu umění. Cédric Surmin proto bude i nadále na ostrově Île de Ré horlivě hledat zrezivělé díly jízdních kol, aby z nich sestavil působivé kovové plastiky.