Kov, který se vznáší

Vznáší se vzduchem jako pírko, loví, když padá noc, a nakonec přistanou na svařovacím stole Richa Bakera. Ať už je to majestátní orel, nebo chytrá sova, draví ptáci tomuto kanadskému umělci učarovali. K umění se dostal poněkud oklikou, prošel světem country hudby a divadla, než se nakonec dostal tam, kde je dnes – do své dílny hluboko uprostřed kanadské přírody, kde se z obyčejných kusů kovu stávají umělecká díla z říše zvířat.

Klasický začátek

Bylo by sice báječné tvrdit, že své umělecké poslání našel už v mládí v úchvatné kanadské divočině, ale nebyla by to pravda. Ve skutečnosti je tomu naopak: Rich Baker se naučil svařovat při práci ve svých 19 letech a několik let pracoval jako svářeč v průmyslovém sektoru, kde se v té době specializoval na ruční obloukové svařování a svařování MIG.

Přestože koncepčně byl ještě na míle vzdálen své současné tvorbě, už tehdy věděl, jak umělecké toto řemeslo je. „Obdivuji všechny svářeče, kteří pracují v tak širokém spektru oborů. Možná nesvařujete sochy, možná vytváříte úplně obyčejné věci, svařování přesto je a zůstává uměním,“ vysvětluje Rich Baker svou fascinaci.

Přesto si tehdy nedokázal představit, že jednou bude žít a pracovat tak, jak to dělá dnes – jako svářeč a umělec. Nejprve ho ale čekalo několik zastávek, a i když ho možná odvedly od svařování, byly důležité a nakonec ho dovedly k jeho skutečné profesi.

Veď mne dál, cesto má!

Ačkoli první zkušenost Riche Bakera se svařováním byla poněkud konvenční, následující roky už tak konvenční nebyly. Jako skutečný milovník hudby se rozhodl věnovat se nejprve této vášni, a tak vyměnil svařovací hořák za kytaru a následujících 13 let strávil na turné po Severní Americe se svou country rockovou kapelou. Byl také úspěšným autorem a jeho skladby se dostaly na první místa hitparád country hudby a mezi pět nejlepších hitů.

Tato etapa jeho života byla především o svobodě a té se drží dodnes. Po více než deseti letech na turné se rozhodl opustit tento život a vrátit se ke svařování. Uvědomil si, že práce v průmyslovém sektoru by ho dlouhodobě neuspokojovala, a tak si založil vlastní svářečskou dílnu. To znamenalo, že se mohl zdokonalovat v tom, po čem tak zoufale toužil, a postupně doslova přešel od country k heavy metalu.

Opona letí vzhůru: Svařování pro divadlo

Když Rich Baker původně otevíral svou svářečskou dílnu, očekával, že bude pracovat na zakázkách pro zemědělství, protože v okolí bylo mnoho farem. O to větší bylo jeho překvapení, když ho divadelní organizace Stratford Festival pověřila svařováním figurek pro svá představení. V tamním obchodě se prodaly tisíce jeho drobných uměleckých děl.

Pro hru Camelot například svařoval malé rytíře v brnění, kteří pózovali v bitevních scénách. „Vzhledem k tomu, že jsem vždy byl fanouškem divadla, měl jsem z těchto zakázek radost, i když jsem původně očekával, že budou pocházet odjinud. Tato práce sice nebyla nijak zvlášť dobře placená, ale pomohla mi znovu zažehnout vášeň pro svařování a nasměrovala mě tam, kde jsem jako umělecký svářeč dnes,“ ohlíží se Rich Baker zpět.

Příroda jako zdroj inspirace

„Po svařování divadelních figurek jsem najednou začal přemýšlet ve větším, představoval jsem si větší tvory,“ vzpomíná. A tak si koupil plech a začal experimentovat. Uvědomil si, že jeho skutečnou vášní je příroda – a že právě dravé ptáky a další divoká zvířata by rád přetvořil do kovové podoby.

Právě tyto nejrůznější okliky z něj udělaly umělce, kterým je dnes, ale lásku k přírodě měl vždy: „Vždy jsem miloval pobyt v přírodě, ať už šlo o pěší turistiku, jízdu na kole nebo toulky lesem. Takže žít tak, jak žiji dnes, obklopen krásným jezerem a uprostřed přírodní rezervace, je pro mě splněný sen. Když sedím na zahradě, cítím vůni jezera a pozoruji nejrůznější divokou zvěř: jeleny, lišky, kojoty, vlky a samozřejmě mnoho dravých ptáků. Ti mě obzvláště oslovili, možná kvůli mé lásce k létání a touze po svobodě. Každý den vídám sokoly, orly bělohlavé, divoké krocany a káňata rudoocasá a bere mi to dech. Ta příroda, ten klid, ten život.“

„Mé oči se dívají, mé ruce tvoří“

V duchu motta „Co má křídla, to se bude svařovat“ si jeho umělecké srdce získali především draví ptáci. Ale bez ohledu na to, jaké zvíře ho v danou chvíli inspiruje, se Rich Baker vždy spoléhá na svou intuici, nepracuje podle plánu. „Může to znít bláznivě, ale když svařuji, zdá se, že mé oči prostě jenom sledují, co dělají mé ruce. Ani se neptám, odkud se to bere. Čím méně přemýšlím o tom, co právě vytvářím, tím lépe to dopadne,“ vysvětluje Rich Baker svůj přístup.

Svým „divokým svářečským uměním“ sleduje jediné: zachytit půvab zvířat, jejich pohyby a přirozenost a vytvořit tak optickou iluzi. Proto se uchyluje k různým speciálním metodám, aby dosáhl různých barevných a lesklých efektů. Některé kusy postříká vodou, aby vytvořil přírodní rez. U jiných použije sprej, aby dodal peří nebo hřívě barvu.

Řezání, práce s kladivem, svařování

Rich Baker nikdy neví, jaké umělecké dílo vytvoří příště. „Jsem vizuální člověk. Jsem v přírodě, vidím něco, co upoutá mou pozornost, a ptám se sám sebe: Jak to mohu svými svářečskými dovednostmi ztvárnit?,“ vypráví umělec o vzniku každé ze svých soch. Nápad na své nejnovější dílo obvykle nosí nějakou dobu v hlavě, poté rozvěsí po svém obchodě co nejvíce fotografií a doslova se příslušným zvířetem obklopí. „Svým způsobem s tím zvířetem žiju, než začnu pracovat,“ vysvětluje.

Jakmile dokončí tyto přípravy, je čas pustit se do práce: Přichází řada na řezání materiálu, jeho tvarování a konečně svařování. Nepotřebuje mnoho, stačí mu svařovací zdroj, kladivo a kleště. Samotný proces je však nesmírně složitý: „Obvykle začínám nosem nebo zobákem zvířete. Jen tato část se může skládat z deseti jednotlivých kusů, které pečlivě spojuji dohromady. Pak pokračuji dál,“ dává nám nahlédnout do způsobu své práce Rich Baker. V závislosti na velikosti a složitosti díla mu může práce trvat od několika dnů až po několik měsíců.

Takhle dnes žije

Idylická příroda, klid a impozantní živočišná říše: V ontarijském Harringtonu se svět točí pomaleji. Právě v této vesnici s pouhými 20 domy žije Rich Baker a právě tady také ve vlastní dílně jen pár kroků od svého domu vytváří svá umělecká díla. Je to úžasně klidná oáza, která mu však nedovoluje zapomenout, jak důležitá je jeho přítomnost ve světě tam venku. Prostřednictvím webových stránek a internetového obchodu mohou jeho umělecká díla obdivovat a nakupovat zájemci po celém světě. Pomocí TikToku chce oslovit mladší generace a jeho video o výrobě kovového havrana nasbíralo úctyhodných 700 000 zhlédnutí. „Své výtvory sice vytvářím tady v tomto krásném malém koutě země, ale prostřednictvím internetu je vypouštím do světa, a to mi umožňuje se jimi živit,“ říká Rich Baker vděčně.

Na každé životní křižovatce zvolil tu nejméně očekávanou odbočku, a přesto se nakonec vydal cestou, která jako by mu byla předurčena a která ho přivedla ho přesně tam, kde je dnes. „Právě tato překvapení mám na životě tak rád. Vždycky jsem zvědavý, kam mě život zavede – a rád se nechávám unášet,“ shrnuje Rich Baker a pokračuje: „Je jedno, jestli jde o hudbu, nebo svařování. Každý můj výtvor vypráví nějaký příběh, ať už je to text písně, nebo socha zvířete. Místo toho, abych to, co mám v hlavě, přenesl perem na papír, dnes to zatloukám do kovu – a především jsem volný jako pták.“