Svařování s následky: K čemu dochází bez dostatečné ochrany

Hasič hasící požár bez helmy? Chirurg provádějící kritickou operaci bez sterilního ochranného oděvu? Těžko představitelné. V těchto situacích je bezpečnost nejdůležitější – a totéž platí pro svářeče a ženy svářečky: Pracují v profesi, která s sebou nese riziko pro jejich zdraví. O to důležitější je dbát na odpovídající ochranu. Pokud to neuděláte – jako v případě svářecího technologa a aplikačního technika Tobiase Riedera – může dojít i k hospitalizaci. V rozhovoru nám prozradil, jak takovým následkům dnes předchází, proč bylo dříve mléko považováno za ochranný prostředek a jak se v průběhu let změnilo zdravotní povědomí svářečských odborníků a firem.

Tobiasi, co pro tebe znamená bezpečnost a ochrana zdraví při svařování?

Jako svářeč nebo žena svářečka musíte bezpodmínečně dbát na své zdraví a bezpečnost. Maximálně se ochráníte, pokud zkombinujete několik opatření – kompletní balíček sestávající z účinného odsávání, vhodné svářečské kukly, odpovídajícího ochranného oděvu a obecně celého osobního ochranného vybavení. Také pracoviště musí být optimálně vybavené, aby byla zajištěna dostatečná bezpečnost. Při práci se přece musíte dobře pohybovat – v cestě nesmí ležet nic, o co byste mohli zakopnout. Pokud můžete všechna tato kritéria odškrtnout jako splněná, nejlepší možná ochrana je zajištěna.

Ruku na srdce: Je tomu tak i ve svářečské praxi?

Ano, v současné době už ano. V minulosti tomu však bylo jinak. Pracoval jsem v různých firmách a mohu říci, že bezpečnost a ochrana zdraví rozhodně nebyla všude na prvním místě, alespoň ne ve firmách, kde jsem pracoval. Nebylo to tak, že by nepřijali žádná opatření; vždy jsem například dostal ochranný oděv. Od dalšího vybavení, jako je odsávání nebo ochrana sluchu, se však většinou upustilo. Dnes je to naštěstí jinak.

Jak ses vypořádal s tím, že jsi při svařování nebyl správně chráněný?

Prostě jsem se s tím smířil. Takhle pracovat bylo prostě normální. Ani ostatní nemysleli na další ochranná opatření. Vzpomínám si, jak jsem se na začátku své praxe zeptal, jestli bych mohl dostat ochranné brýle na broušení, načež se mě zeptali: „Jsi chlap, nebo ženská?“ To mi bylo jasné. Kromě toho jste tehdy neviděli nikoho pracovat v rukavicích, což je dnes sotva představitelné.

Říkáš, že lidé brali situaci takhle a docela normálně vykonávali své povolání. Nicméně práce bez potřebné ochrany měla dříve stejné následky jako dnes. Existovalo přesto povědomí o tom, co se může stát bez použití ochrany?

Určitě, protože důsledky jste pocítili na vlastní kůži. Zažil jsem toho opravdu hodně, ať už jde o nablýskání v očích, tj. poranění povrchu oka, příznaky otravy, nebo popáleniny a řezné rány. Takže ano, není to tak, že by lidé neznali nebo necítili nevýhody tohoto způsobu práce na své zdraví, ale ve světě svařování to nebyla prioritní záležitost. V té době se říkalo: „Muži neznají bolest.“ Samozřejmě šlo o falešnou hrdost, ale tak to tehdy bylo. Mezitím se to změnilo k lepšímu, a to je dobře. Dnes bych bez svářečských rukavic nemohl pracovat, protože jsem si vědom, že ochrana a svařování patří k sobě. Nyní naštěstí mohu říct, že se stalo normálním svařovat s ochranným vybavením.

Jako svářeč pracuješ už asi dvacet let, a jak říkáš, s následky nedostatečné ochrany máš již určité zkušenosti. Můžeš nám o tom povědět víc?

Při práci se svařovanými plechy jsem si například už několikrát přeřízl šlachy na prstech. Ještě od toho mám jizvy. K mému každodennímu životu patřily také popáleniny, které byly zejména při svařování hliníku fatální, protože tyto rány se velmi dlouho hojí. A pak jsou tu následky nablýskání v očích, které se mi stávalo velmi často. Čtyřikrát nebo pětkrát to také mělo opravdu silné účinky.

Silné účinky – co to znamená?

Že byl pokaždé nutný pobyt v nemocnici. Tam mi oči zalepili. Ten pocit v očích je hrozný, připadá vám, jako když máte v oku cizí těleso, podobné písku. K tomu nesnesitelná bolest hlavy. Oči mi nakonec ošetřili speciální mastí a kapkami a doma jsem pak byl dva dny úplně slepý. Opravdu nic jsem neviděl.

Poté co se ti to stalo již několikrát, neslibuješ si vždycky, že příště budeš opatrnější?

Ano, samozřejmě. Je to jako s alkoholem. „Už nikdy nebudu pít“ je přece prohlášení, které všichni známe. Přestože nyní mám povědomí o ochraně při svařování jiné než dřív, někdy jsem ještě neopatrný. Nedávno jsem si při školení začátečníků opět způsobil mírně nablýskání v očích. Příliš jsem se soustředil na ostatní a na pár vteřin jsem zapomněl na ochranu.

Co dalšího jsi zažil?

Jednou jsem dostal těžký zápal plic ze svařovacích zplodin, který mě na dlouhou dobu vyřadil ze hry. A už dvakrát jsem trpěl zinkovou horečkou kvůli svařování pozinkovaných dílů. Toto onemocnění vzniká vdechováním kouře oxidu zinečnatého, který je velmi toxický. Bolesti hlavy, které mi to způsobilo, byly extrémní. Navíc jsem musel bojovat se zimnicí, horečkou a návaly pocení – návštěva lékaře byla nevyhnutelná. Poprvé jsem trpěl zinkovou horečkou v prvním roce výuky. Tehdy mi řekli, abych pil mléko, protože má detoxikační účinky na organismus, ale to je mýtus a není to vědecky prokázáno. Ve svářečských kruzích však toto doporučení koluje dodnes. Teď už je jasné, že jediným prokázaným způsobem, jak tomu zabránit, je účinné odsávání a svářečská kukla s přívodem čerstvého vzduchu.

Proč se tehdy nepoužívalo odsávání?

Protože ve firmách, kde jsem pracoval, prostě neexistovalo. Pravděpodobně z nákladových důvodů. Hala byla otevřená a to bylo vše. Víc se nedělalo. Dnes už jsme naštěstí lépe informovaní.

Říkáš, že povědomí svářečů a firem se změnilo k lepšímu, pokud jde o bezpečnost a ochranu zdraví při svařování. Nicméně i ty z vlastní zkušenosti potvrzuješ, že se tomuto tématu zatím nevěnuje tolik pozornosti, kolik by si zasloužilo. Jaká další opatření by se ještě měla zvážit, aby tato důležitá oblast vzbudila potřebný zájem?

Myslím, že je velmi dobře, že společnosti v tomto ohledu přehodnotily přístup a investovaly do ochranných opatření. Přesto je zásadní, aby toto téma bylo přijímáno i na úrovni jednotlivých svářečů, resp. jednotlivých žen svářeček. A podle mého názoru se to děje jen autentičností. Mám na mysli příkladné praktikování. Ti mladší se koneckonců řídí podle starších a zkušenějších profesionálů. Tímto způsobem berou používání ochranného vybavení za své. Normy shora jsou určitě nutné – ale to, co opravdu pomáhá, je nakonec přesvědčení, že musí jednat zodpovědně. Zdraví je nejdůležitější kapitál, který člověk má.

Jaká konkrétní opatření k tomu mohou přispět?

Užitečným prostředkem je určitě autentický materiál propagující ochranné výrobky. Často vidím, že svářeči a ženy svářečky sedí pohromadě v přestávkové místnosti a opakovaně listují těmi samými novinami. Kdyby tam byl pro změnu prospekt – například nejnovější svářečské kukly – určitě by vzbudil odpovídající pozornost. Důležité je také ztvárnění: Obrázky, které nadchnou a jsou autentické, výhody, které jsou jasně a zřetelně prezentované – to svářeči a ženy svářečky přijmou. Pokud by tam ještě byla vyobrazení, která ukazují, co se stane, když se na některý ochranný výrobek rezignuje, určitě by to bylo účinné.

Myslíš, podobně jako na krabičce cigaret.

Ano, přesně tak. Například by tam byl vyobrazený svářeč s hlavou ve svařovacích zplodinách a vedle něho kolegyně, která používá nejnovější svářečskou kuklu s přívodem čerstvého vzduchu a odsávání svařovacích zplodin. To prostě zanechá trvalý dojem. Ať už pomocí takovýchto obrázků, nebo jiných přístupů – v zásadě nelze udělat víc, než na tento problém upozorňovat, ale čím častěji a účinněji se tak děje, tím lépe. Určitě je třeba dát tomu čas.

Taková opatření dávají problematice bezpečnosti a ochrany zdraví při svařování prostor, který si zaslouží, a zároveň vytvářejí účinný nástroj proti nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Zdravotní povědomí široké veřejnosti je dnes také jiné než dříve, proto je v boji o kvalifikované pracovníky důležité zajistit, aby tato profese byla co nejbezpečnější. Aby toto krásné řemeslo zůstalo zachováno i pro další generace.

Je to tvé závěrečné slovo?

Ne tak docela. Mluvili jsme o nemocech a úrazech, které mě postihly kvůli nedostatku ochranných pomůcek. Na tomto místě bych rád apeloval na všechny svářeče a ženy svářečky, aby na sebe obecně dávali pozor. Koneckonců dost často slýcháme o pracovních úrazech způsobených neopatrností. Pokud se někdo – tak jako já – kvůli své výšce přes dva metry stokrát někde uhodí do hlavy, je to opravdu jeho chyba.

Chcete se dozvědět více o bezpečnosti a ochraně zdraví při svařování? Pak se podívejte na naši cílovou stránku. Ať už se jedná o zatížení svařovacími zplodinami, nablýskání v očích, nebo jiná nebezpečí – u nás najdete nejdůležitější informace o rizicích a účinných ochranných opatřeních v kompaktním přehledu!