Perfect Welding Blog
Ze saka do dílny. Po zaučení v úřednické práci a s mnoha pracovními zkušenostmi dospěla Tatjana do bodu, kdy cítila: „To není ono. To není to, co bych chtěla dělat. Najdu si něco jiného.“ Jak řekla, tak udělala. Opustila místo v kanceláři a začala se učit strojní techničkou. V tomto článku si můžete přečíst, jak se jí dařilo v novém profesním začátku, jaké výhody spatřuje jako žena v této profesní oblasti a proč mohou být ženy jako Tatjana klíčové v boji proti nedostatku kvalifikovaných pracovníků.
Řemeslnice skrz naskrz
„Jsem moc ráda, že jsem se k tomuto kroku odhodlala,“ řekla si Tatjana v první den svého učení strojní techničkou. V předchozím zaměstnání jí chyběla pestrost. Trávit celý den v kanceláři, víceméně vsedě, pro ni z dlouhodobého hlediska nebylo to pravé. „Vždycky jsem byla agilní člověk, doma jsem pomáhala s veškerou manuální prací. Už tehdy jsem si uvědomila, jak moc mě tyto práce těší.“ Ať už šlo o dřevo nebo železo, Tatjana byla vždy ohromena tím, co všechno si může z nejrůznějších materiálů sama vyrobit. „Mojí výhodou jistě bylo také to, že jsem byla jediné dítě v domě, proto mě jako děvče brali všude s sebou. Takže můj otec a děda mají určitě také podíl na kariérní dráze, kterou jsem se teď vydala.“
Oklikami k vysněné práci
To, že se k řemeslu dostala až přes klasickou kancelářskou práci, vysvětluje Tatjana touhou po „solidním“ vzdělání, když byla teenager. „Vlastně jsem od začátku cítila, že řemeslné povolání mi vyhovuje víc, ale chtěla jsem se nejdřív naučit kancelářskou práci pro případ, že by mě řemeslo nakonec přece je tolik nebavilo. Takže odborné vzdělání jako úřednice mi tehdy přišlo nejrozumnější,“ bilancuje.
Tatjaně je 22 let, odborné vzdělání jako úřednice začala v 18 letech a ve 20 studium dokončila. Poté pracovala ještě asi rok v tomto oboru a pak se začala učit strojní techničkou. Učební obor se jí podařilo zvládnout rychleji – za 1,5 roku místo 3 let, protože už předtím jedno odborné vzdělání absolvovala.
Soustružení, frézování, svařování: kompletní balíček odborného vzdělání
Vyučit se strojní techničkou připadalo Tatjaně napínavé a pestré: Soustružení, frézování, svařování, zámečnické práce nebo činnosti v dílně – to vše je součástí učňovského oboru. „Někdy soustružíš, pak frézuješ, pak svařuješ a pak jsi zase v zámečnické dílně. Tato profese je tak mnohostranná,“ uzavírá. Podíl svařování odhaduje asi na 40 procent. Vždy však záleží na tom, co děláte a kde pracujete po vyučení. V zámečnické dílně budete spíš svařovat než ve větších firmách, kde pracujete hlavně v oblasti CNC, a proto se častěji setkáte se soustružením a frézováním.
Svařování jako forma umění
Tatjana miluje, když se může tvořivě vydovádět a zvládne něco, co každý neumí. Na svařování ji fascinuje, že s ním může vytvářet umělecká díla a vzájemně spojovat kovy. „Něco prostě vznikne, ať už je to zábradlí, nebo umělecké dílo. A jak to celé funguje, mě také fascinuje. Je to vzrušující. A na konci dne vidíte výsledky.“
Vzhledem ke svému uměleckému zaměření si oblíbila zejména svařování TIG. Ať už jde o hvězdy, květiny nebo jiné předměty, svá umělecká díla zhotovuje pro sebe i pro své blízké. „Tyto práce dělám opravdu ráda, protože můžu udělat radost nejen sobě, ale i ostatním lidem. Pro maminku jsem například jednou svařila růži a o Vánocích hvězdu.“ Na podobné projekty potřebuje v průměru jeden pracovní den, ale jejich realizaci považuje spíše za koníček: „Nepřipadá mi to jako práce. Proto také vím, že je to pro mě to pravé.“
O „image panenky“ a genderových stereotypech
Předpojaté myšlenkové vzorce mohou přetrvávat – zejména v domněle mužských oborech, jako jsou řemesla. Tyto vzorce mohou v ženách vyvolávat pocit, že aby byly akceptovány, musí nejprve prokázat, že umí totéž co jejich mužští kolegové.
To je i případ Tatjany: „Doufám, že jednou bude samozřejmostí, že ženy pracují v těchto profesích. Momentálně mám pocit, že se musím na začátku osvědčit. Ale to je často také kvůli tomu, jakou představu o mně lidé mají.“ Blondýnka, štíhlá, drobná: Když vidíte Tatjanu poprvé, nemyslíte hned na strojní techničku. Kvůli její „image panenky“, jak sama říká, jí lidé zpočátku její profesi nevěří. „Když pak kolegové vidí, že to umíš, komentáře ustanou. A myslím, že jsme na správné cestě. Za nějaký čas bude jedno, jestli u svařovacího systému stojí žena nebo muž. Do té doby musíme mít trochu víc trpělivosti. A musíme k řemeslu přilákat více žen.“
To je důležité i proto, že podle Tatjany přinášejí ženy do této profesní oblasti přidanou hodnotu. „Právě svařování pro mě není otázkou síly, ale trpělivosti a zručnosti. U svých kolegyň i u sebe jsem vypozorovala, že máme tendenci pracovat rukama šikovněji než naši mužští kolegové.“ To potvrzuje také studie univerzity v Mnichově, která uvádí, že u žen je manuální zručnost asi o 10 procent a hbitost prstů asi o 6 procent vyšší než u mužů.
„V podstatě si myslím, že muži a ženy se navzájem velmi dobře vyvažují. Každé pohlaví někde uplatní své silné stránky, takže kombinace je všude, a to i v řemesle, ideálním řešením,“ shrnuje Tatjana.
Zapojení žen jako řešení nedostatku kvalifikovaných pracovníků
V učebním oboru s Tatjanou byly ve věku do 18 let jen dvě ženy – čísla, která docela dobře potvrzují, že tato profesní oblast se z hlediska podílu žen posouvá velmi pomalu. Zvýšení zájmu žen o řemesla by zároveň bylo možným esem v rukávu proti nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Podle průzkumu auditorů společnosti EY má přinejmenším 83 % podniků v Rakousku potíže najít odborné pracovníky.
Odbourávání stereotypů v rolích, pokud jde o typicky ženské nebo mužské povolání, by se mělo podporovat již během profesní orientace ve školách. Také projekty jako „Ženy v řemeslech: Připravené pro vedení a digitalizaci“ nebo iniciativy jako „FiT – ženy v řemeslech a technice“ mohou přispět k tomu, aby ženy opustily rámec často nastavený společností a viděly možnosti, které mají především v oblasti řemesel nebo dalších profesních oborech.
Na nový začátek není nikdy pozdě
„Ať je vám 20 nebo 50 let, v dnešní době můžete změnit povolání kdykoli.
Máme tolik možností. Myslím, že když pracujete v
nějaké profesní oblasti několik let a pohráváte
si s myšlenkou na úplnou změnu oboru,
často vás brzdí pohodlnost. Mnozí si třeba řeknou:
Další rok učení, a zase finanční omezení atd.
Jaká je ale alternativa?
Pracovat celý život v profesi, která vás nenaplňuje?
Proto je moudřejší absolvovat v dohledné době vzdělání, které vás skutečně dovede k vysněné práci. Někdy je prostě třeba opustit komfortní zónu.
Je to sice krásné místo, ale nevyroste se tam.“
V duchu rčení „Je lepší něco zkusit, než o tom dlouze přemýšlet“ radí ženám, které se domnívají, že by jim řemeslná práce vyhovovala, aby si tyto činnosti jednoduše vyzkoušely. Zejména u svařování velmi rychle zjistí, zda mají potřebné dovednosti.
Co přinese budoucnost?
Tatjana nedávno dokončila učební obor strojní technička a nyní pracuje jako technička údržby v přední světové společnosti zabývající se plastovými a pěnovými řešeními. Dovede si představit, že by v budoucnu zastávala funkci vedoucí oddělení nebo směny. Chtěla by něčeho dosáhnout i svou uměleckou tvorbou. Sní o tom, že bude moci své umělecké předměty prodávat, a uvažuje také o jejich propagaci na sociálních sítích. Kdo ví, třeba se z ní stane další svařovací influencerka – Laela Holden ukazuje, jak to lze úspěšně provést.
Zajímá vás, jak se dařilo jiným ženám v kariéře svářeče? Pak se můžete rovnou podívat na naše blogové příspěvky o profesní kariéře Laela Holden a Cinnamon Digan. Příjemnou zábavu při čtení!
Žádné komentáře