Perfect Welding Blog
Téměř každý materiál je možné svařovat běžnými svařovacími postupy: svařováním metodou kov-inertní plyn, resp. kov-aktivní plyn (MIG/MAG), svařováním metodou wolfram-inertní plyn (TIG) nebo elektrodovým svařováním (ručním svařováním obalenou elektrodou). Výběr procesu závisí na požadavcích kladených na svařovaný díl a na výrobní proces. Johann Dallmannsböck, školitel Welding Business Academy ve společnosti Fronius International GmbH, vysvětluje, kdy se který svařovací postup používá.
………..
……..
……….
Rychlost svařování
MIG/MAG dokáže zkrátit dobu svařování. Tento svařovací postup se dá nejlépe zautomatizovat, takže s ním lze spojování i celý výrobní proces výrazně zrychlit. Elektrodové svařování a zejména TIG svařování na takové rychlosti svařování nestačí.
Vysoká rychlost může být důležitá z ekonomického hlediska, když je nutné vyrobit velké množství kusů v krátké době. Vysoká rychlost svařování navíc zajišťuje, že tepelně ovlivněná zóna na dílu je menší. Tato zóna vzniká v oblasti svarového švu, kde vnos tepla do svařence může snížit kvalitu kovu. Vysoká teplota může způsobit lokální vytvrzení a zkřehnutí kovu s následnými trhlinami nebo prasklinami a nižší pevností v tahu. Proto se u svařovaných dílů musí dbát na nízký vnos tepla. Důležité je to zejména tam, kde má být kov později vystaven dynamickému, tedy střídavému zatížení, například u mostních nosníků, železničních vagónů nebo částí vibračních strojů.
Svařovací prostředí
Pro volbu svařovacího postupu jsou rozhodující vlivy okolí. Je díl vystaven náročným povětrnostním podmínkám, nebo ho lze před nimi při svařování ochránit? Postupy TIG a MIG/MAG vyžadují atmosféru samostatně přiváděného ochranného plynu. Tu je možné zajistit jen v uzavřených prostorách nebo zakrytím svařovaného dílu, protože jinak se přiváděný plyn rozptýlí ve vzduchu. Při svařování venku se upřednostňuje použití obalené elektrody. Odtavovaný obal vytváří ochranné plyny a strusku, které chrání taveninu před chemickými reakcemi s okolním vzduchem.
Při ručním elektrodovém svařování není třeba ochranný plyn,
takže se tento proces může používat i venku.
Vzhled svaru
U viditelných svarů je důležitý jejich dokonalý vzhled. Často se vyžaduje hladký šupinkový povrch s obzvláště jemnou strukturou. Té lze dosáhnout jen s procesem TIG nebo prostřednictvím speciálních funkcí metody MIG/MAG, např. intervalovým svařováním MIG/MAG nebo procesem CMT. Při ručním svařování obalenou elektrodou závisí vzhled svaru na druhu použité elektrody.
Svařováním TIG je možné dosáhnout charakteristické šupinatosti svaru.
K reprodukování charakteristické šupinatosti svaru metodou MIG/MAG se používají speciální funkce. Zde byla použita procesní varianta CMT CycleStep od společnosti Fronius.
Kvalita svaru
Pokud jde o čistotu svaru, první volbou je metoda TIG. Svarové švy TIG totiž nabízejí nejlepší mechanické hodnoty. Velmi vysoké kvality mohou dosahovat také svary MIG/MAG.
Vysoká kvalita svarů TIG však předpokládá vysokou čistotu spojovaných hran před svařováním. Aby se mohl postup TIG použít, musejí být hrany absolutně čisté, tedy bez koroze, olejů, tuků a jakýchkoli jiných nečistot.
Svařovacím procesem TIG se zhotovují vysoce kvalitní svarové švy,
ale je nutná nejvyšší čistota a rychlost svařování je nižší.
Tloušťka dílu
Vedle uvedených požadavků na svar hraje při výběru svařovacího postupu důležitou roli také tloušťka dílu. Díly s tloušťkou pod jeden milimetr nelze svařovat elektrodou. Pokud je díl silnější než čtyři milimetry, svařování TIG je zase neekonomické. Naproti tomu postup MIG/MAG je možné použít od nejtenčích plechů až po masivní ocelové plechy.
Odborníci:
Johann Dallmannsböck je vyučený svářeč, který už celá desetiletí dokonale ovládá svařovací hořák. Mnoho let působil po celém světě jako odborník na uvádění robotizovaných svařovacích systémů do provozu. Nyní jako školitel Welding Business Academy ve společnosti Fronius International GmbH v Rakousku učí uživatele správně zacházet s nejmodernější svařovací technikou.
Žádné komentáře